Vítejte, jsem Jana (ve světě sběratelství známa jako Panenka Mája) a panenky jsou můj svět.

Jak to celé začalo?

Všechno to začalo v dětství, když jsem jako malá holčička dostala svou úplně první opravdovou Barbie – "tu pravou od Mattela". Pamatuji si ji jako dnes – byla to Teresa Hollywood Hair z roku 1992. A hned za ní následovala Barbie Tropical Splash 1994 – ještě dnes si dokážu vybavit tu úžasnou vůni z malé lahvičky, kterou měla panenka přibalenou. A pak přišla moje první mluvící Barbie – Super Talk 1994.

Každé narozeniny a Vánoce byly pro mě svátkem, kdy jsem s radostí rozbalovala další a další panenky Barbie. Nejen originální od Mattela, ale i další, které byly tehdy v 90. letech dostupné – Betty Teen, Petra, Steffi Love a různé panenky, které napodobovaly Barbie. Měla jsem nádhernou sbírku, ale když jsem z panenek vyrostla, moje maminka – aniž bych to věděla – dala všechny moje milované panenky pryč. Tehdy jsem si v srdci slíbila, že až jednou budu mít dcerku, znovu pro ni tyto jedinečné Barbie nasbírám. Ty panenky z 90. let, které podle mě patří k těm nejkrásnějším a nejkouzelnějším.

Když byly mé dcerce asi dva a půl roku, napadlo mě jen tak ze zvědavosti prohlédnout bazary a internet, jestli někde nenajdu tyto staré poklady. A k mému obrovskému překvapení jsem objevila dvě Barbie za tehdy směšnou cenu – 350 Kč za obě, i když byly úplně zničené. Byla to Barbie Mermaid Magical Hair 1993 – kompletně ostříhaná – a Barbie Ruffle Fun 1994, obě bez původního oblečení. Ale já jsem byla v sedmém nebi a věděla jsem, že musím začít znovu.

A tak se moje láska k Barbie znovu probudila a já začala zjišťovat, kde se dá najít to, co mi v dětství tolik chybělo. Připojila jsem se ke skupinkám sběratelů na Facebooku a znovu jsem objevila svět, o kterém jsem jako malá snila. Chtěla jsem mít všechny ty panenky, které mi tehdy rodiče nemohli pořídit – a najednou jsem si je mohla splnit sama. Původně jsem si řekla: "Dobře, 60 panenek a dost." Ale mezi sběrateli jsem zjistila, že málokdo takové předsevzetí dodrží. Dnes jich máme doma s dcerkou už přes 300 – a to během pouhých dvou let. Můj muž to chápe, i když občas se chytá za hlavu a ptá se, jestli to opravdu potřebujeme – no jasně, že potřebujeme!

Sbírám hlavně Barbie od 60. let až do konce 90. let, ale díky dcerce jsme objevily i krásu novějších Barbie, Monster High, Rainbow High a spousty dalších panenek.

Jednoho dne mi přišel domů balíček z aukce, kde jsem vyhrála větší kupu panenek a oblečků. Teprve jsem začínala objevovat, jak Barbie identifikovat – co znamenají čísla na zádech, co značky na krku. Jenže většina Barbie z 70. let, které dorazily, byla zničená – ulámané ruce, prokousané obličeje, asi od myší. S těžkým srdcem jsem je začala dávat do tašky, že je půjdu vyhodit. A tehdy mě zastavil můj muž a řekl větu, kterou si budu pamatovat navždy: "Tak je nevyhazuj – oprav je." Tahle jediná věta všechno změnila. Začala jsem panenky opravovat, přetvářet, hledat způsoby, jak jim dát nový život. Můj muž, který je modelář letadel, mě naučil úplné základy – jak zatmelit díry, jaký brusný papír použít, jak malovat a retušovat.

A já tomu naprosto propadla. Dneska už si nedovedu představit, že bych vyhodila jedinou panenku, ať je jakkoliv "zraněná". Neznám slovo "nejde to" – vždycky říkám "zkusím to a uvidíme". Každá panenka si zaslouží dostat druhou šanci a znovu zazářit.

A tak začalo moje období oprav a tvoření. Postupně jsem zjistila, že některé kousky oblečení pro starší Barbie se už vůbec nedají sehnat. Tak jsem začala vyrábět repliky. Všechno to bylo o pokusu a omylu – látky jsem stříhala ze starých body po dcerce, když se mi hodily, občas jsem dokonce použila i čisté pytle na odpadky, protože měly přesně ten správný materiál. Občas kupuju i no-name oblečky pro panenky z 90. let, protože mají často stejnou látku jako originální oblečky Mattel z té doby. A tak jsem zjistila, že pro mě už neexistuje nic, co by nešlo vyrobit.

Pro doplňky jsem používala hmotu Magic Sculp, kterou znají všichni, kdo panenky přetváří. Ale osud to chtěl jinak – zjistila jsem, že jsem alergická na epoxid, a tak jsem musela hledat náhradu. Našla jsem přírodní hlínu, která sice není dokonalá, ale i s ní se dají dělat zázraky.

A právě díky mé dcerce jsem začala vytvářet OOAK panenky – panenky, které vypadají jako její oblíbené pohádkové postavičky. Ne vždycky šly sehnat, tak jsem je prostě sama vytvořila. A tím se zrodila moje největší vášeň – OOAK panenky. O nich si můžete přečíst víc v záložce OOAK panenky.

Pokud jste dočetli až sem, moc vám děkuji. Děkuji, že vás zajímá můj příběh a moje tvoření. Nebo třeba že jste si už zakoupili něco z mého obchůdku – a dali tak některé z mých opravených panenek nový domov, kde bude zase milována a obdivována.

S láskou a srdcem plným nostalgie,
MAJA 🌸💖